logo

 

  Historie Okrašlovacího spolku ve Znojmě

 


Zalesňovací a okrašlovací spolek ve Znojmě 1878 - 1945

   Od počátku 19.století se romanticky založená část znojemských měšťanů snažila vytvářet okolo zastaralé středověké pevnosti města Znojma pás estetické zeleně. Odpovídalo to dobovým představám o podobě krajiny. Do budoucna se ukázala tato snaha jako velmi šťastná, neboť historické centrum města zůstalo dodnes odděleno od moderní zástavby vhodným odpočinkovým prostorem. V návaznosti na tyto smělé projekty (1804 - parkové aleje podél městských hradeb, 1824 - Karolinina brána, 1875 - Rajská zahrada; vstup do Gránického údolí z ulice Přemyslovců aj.) dospěli znojemští občanští romantici k závěru, že jejich ušlechtilým zahradním a krajinným snahám je třeba dát oficiální organizační rámec. V roce 1877 proto vzniká myšlenka vytvořit znojemský Okrašlovací a zalesňovací spolek. Jeho stanovy byly zadány 4.června 1878 a schváleny výnosem moravského místodržitelství 4.července 1878. První valná hromada znojemského Okrašlovacího a zalesňovacího spolku se konala 5.srpna 1878. V tomto období šlo převážně o německé společenství, byť česká jména se v zahradních a krajinných snahách ve Znojmě objevují zvláště v první polovině 19. století také. Tento stav lze vysvětlit dvěma základními aspekty. Členství v Okrašlovacím spolku bylo elitní, spojené s mecenášskými povinnostmi i vysokými členskými finančními příspěvky, což často nebylo v možnostech mnohých českých obyvatel Znojma. Druhé vysvětlení je ryze politické: Od roku 1867, kdy došlo k rakousko - uherskému vyrovnání, jež ignorovalo české požadavky, se začaly vztahy mezi Čechy a Němci rapidně zhoršovat. Tyto nacionalistické vášně byly často i uměle podsouvány až vnucovány občanským vrstvám, což se projevilo i ve Znojmě. Kromě toho zde působil silný vliv nedaleké rakouské metropole. Znojemští občanští romantici totiž budovali zahradní a krajinné úpravy nejenom pro sebe, ale také proto, aby do Znojma přilákali solventní návštěvnickou klientelu, což samozřejmě přinášelo ekonomický efekt. Vyjdeme li z toho, že solventní návštěvnická klientela byla hlavně německá z Vídně i jiných větších měst, lze takto ve Znojmě, alespoň částečně vysvětlit německou orientaci.

   Okrašlovací spolek ve Znojmě se zasloužil o zalesnění holých skal v bližším i vzdálenějším okolí města, vybudoval cesty a odpočinková místa. Svou pozornost vždy zaměřoval také na ochranu přírody a ptactva, stejně jako se snažil prospívat včelařům a chovatelům bource morušového. Zřídil překrásná vyhlídková místa, a tím za šedesát let své existence výrazně přispěl ke zkrášlení města i jeho okolí. Ale také pro rozvoj turistiky toho vykonal nemálo. Zřídil ukazatele cest a staral se o značkování cest. Ve městě i v okolí založil sady, například zahradu tehdejšího měšťanského spolku (Domeček?) a dále vysadil stromy kolem mikulášského a michalského kostela, na Kopalově náměstí, na Neustiftu, u bývalého rybníčku Rossschwemme, na Drážní ulici, na Napajedlech, na starém dobytčím trhu, podél cesty do Lesek a k Steidlově továrně a další až do Dobšic, na Vídeňské ulici, na Burgbregu, na Soudním vrchu, v Gránicích, na Velké i Malé Kraví hoře (Městský lesík) na vojenské střelnici v Podyjí, v Mločím údolí a u Suchohrdel. Zřídil nádherné cesty v Gránicích a v Mločím údolí. Když roku 1887 zničil lesní požár porost na levobřežním svahu Gránického údolí, spolek jej opět zalesnil, upravil zde cesty a pěšiny, položil mosty a lávky, a proměnil tak celé údolí v místo vhodné k procházkám i k odpočinku. To bylo možné zejména po roce 1889, kdy byla odtud přeložena vojenská střelnice na Sextenberg (Načeratický kopec) a spolek vykoupil od drobných vlastníků pozemky na dně údolí. Pan Kerneker daroval spolku své louky, které ležely v tomto prostoru.

   Pět cest v Gránicích bylo pojmenováno po zasloužilých mužích Okrašlovacího spolku. Byli to Brosch, Haberler, Kerneker, Lerch a Oborny. O nejnovější cestu se zasloužil 24. pěší pluk, a proto nese jeho jméno. Útulna (Ochranná chata) v Gránicích je pojmenována po Gottfriedu Tkanym. Rovněž v Městském lesíku stojí prostorná útulna. Je pojmenována po svém staviteli Schweierhoferovi. Dřívější Císařský kámen v Městském lesíku byl věnován zasloužilému členu Hochbergerovi. V horní části Gránic byl zřízen Piwetzův pramen.


   V roce 1919 do Znojma přichází poměrně mladý český lesní inženýr Jakub Jiral - v této době mu bylo 35 let. Předsedou znojemského Okrašlovacího a zalesňovacího spolku byl starší Němec Robert Mayer, ale v roce 1921 se do popředí dostává taktéž starší Němec Johann Muck - v tomto roce mu bylo 73 let. V roce 1921 byla na tyto dva muže vložena nebývalá zodpovědnost. Šlo o to zda znojemský Okrašlovací a zalesňovací spolek bude logicky česko-německý, či bude v rámci Československé republiky dále živořit v nacionální separaci. Iniciativní byl Jakub Jiral a úspěch slavil jeho smysl pro diplomacii a dobrá znalost němčiny. Na první pohled dělila oba muže velká propast - jednak věková, jednak názorová. Oba byli vlastenci, jenže jeden německý a druhý český. Jeden v dobrém a s nostalgií vzpomínal na mocnářství a nedůvěřoval nové republice, druhý považoval mocnářství za poraženého zkostnatělého nepřítele a republiku za naplnění mnohaletých národních ambicí. Jak je tedy možné, že tito dva muži, po nepochybně složitých jednáních, si dokázali dne 11.dubna 1921 podat ruce na znamení dohody, že Okrašlovací a zalesňovací spolek ve Znojmě bude česko-německý. Bylo to nepochybně demokratické prostředí první Československé republiky, což sehrálo svou roli. Druhým důvodem bylo, že oba muži byli vzdělané a kultivované osobnosti. Třetím důvodem bylo, že našli společné téma - znojemské parky, lesoparky a krajinu. Tímto krokem, doslova skutečným česko německým mostem, tedy nikoliv pouze politicky deklarovaným, začala další etapa nebývalých tvůrčích parkových, lesoparkových a krajinných aktivit, žel ve Znojmě poslední.

   Hned první česko německá realizace byla z několika aspektů vskutku symbolická. Společným úsilím se konečně naplnila stará realizační ambice a podařilo se vybudovat technicky náročnou cestu spojivší znojemské Karolíniny sady v dyjském údolí s lesoparkem Podhradí v Gránickém údolí. Stalo se tak v roce 1923 a společné česko německé dílo bylo pojmenováno po předsedovi Okrašlovacího a zalesňovacího spolku Muckova cesta.
   Roku 1922 přispěl Okrašlovací spolek k obnovení rozhledny na Králově stolci. Německou loajalitu a dobrou spolupráci s Čechy, alespoň ve společenství občanských romantiků, dokladuje v roce 1928 vybudování dlouhé Jubilejní cesty - k desátému výročí existence první Československé republiky. Tato cesta začíná na protáhlé pravidelné plošině podél Gránického potoka a po dílčím serpentinovém stoupání končí na staré hradišťské silnici. Asi od místa serpentinového stoupání pokračovala do příkrého svahu serpentinová pěšina, která se těsně pod klášterním zdivem na Hradišti dělila na větev k farnímu a poutnímu kostelu sv. Antonína Paduánského a větev směřující k silničce na Hradiště.

   V roce 1938 plánoval znojemský česko německý Okrašlovací a zalesňovací spolek zřízení botanické zahrady vzácné podyjské květeny v Gránickém údolí pod hradem na místě ovocné zahrady a přilehlých plochách i části ostrožny s názvem Kroko. Vzhledem k již pokročilé roční době byly tyto práce odloženy na jaro roku 1939. Čeští a němečtí občanští romantici možná tvrdošíjně věřili, že botanickou zahradu založí. Neblahý temný dějinný čas se ale začal naplňovat a 9. října 1938 Znojmo obsadila fašistická vojska. Nastala období, která nepřála spolkovým aktivitám občanských romantiků. Ještě v roce 1938 ze Znojma odešla značná část Čechů a po roce 1945 téměř všichni Němci. Jejich velkolepé parkové, lesoparkové a krajinné dílo, které nejdříve zvláště Němci a později i Češi budovali od 1804, tedy 135 let, bylo na tragickém konci. Po krátké poválečné iluzi, navíc stačilo jen nemnoho roků k rozsáhlému zanedbání a devastaci dlouho budovaného „rodinného stříbra“ českého i německého Znojma. Ani s odstupem času nelze změnit dějiny česko německých vztahů, které žel vždy neměly nastíněná pozitiva vytvářená občanskými romantiky, ale byly naopak mnohdy značně nepříznivé až velmi tragické. Se zarůstajícími německými hroby ale mizelo a bylo neobjektivně zastíráno vědomí o kulturní a tvůrčí dimenzi tohoto dějinného soužití. Ovšem i další osud mnohých českých občanských romantiků byl velmi neblahý. Lze to jej dokladovat na životním osudu lesního rady pana Ing. Jakuba Jirala. Po nacistické okupaci byl ihned propuštěn ze služeb města Znojma a opustil obsazené pohraničí. V roce 1942 byl dokonce zatčen gestapem, vyslýchán a vězněn, kdy byla záminkou jeho sbírka historických zbraní a údajná politická nespolehlivost. Život mu do značné míry zachránila dobrá znalost němčiny. Jen na poměrně krátkou dobu se po II. světové válce ve Znojmě vrátil ke své původní práci. Akční výbor Národní fronty navrhl pensionování Jakuba Jirala již 25. února 1948, propuštěn byl 26. února 1948 a oznámení obdržel 27. února 1948. Později přišel o svůj znojemský dům i sbírku historických zbraní. Horší ale možná bylo vědomí bezmocnosti při pohledu na ničené mnoho let budované zahradní hodnoty, včetně nutné ztráty iluzí z doby krátce poválečné.

Předsedové:

  • 1878 - 1886    Johann Haase
  • 1886 - 1895    Ferdinand Kerneker
  • 1895 - 1898    Romuald Hochberger
  • 1898 - 1902    Leopold Ritter von Haberler
  • 1902 - 1905    Fritz Schneider
  • 1905 - 1921    Robert Mayer
  • 1921 - 1929    Johann Muck, Jakub Jiral (jednatel)
  • 1930 - 1934    Josef Mareš
  • 1935 - 1938    Jakob Křepinský

 

Literatura:
Ant. Vrbka, Gedenkbuch der Stadt Znaim, 1927
Kozdas, J. a kol., 200 let městských alejí a parků ve Znojmě, Znojmo 2004

zpátky úvod