logo

 

    Historie Okrašlovacího spolku ve Znojmě

 


Obnovený Okrašlovací spolek ve Znojmě 1992 - současnost

sepsal MUDr. Lubomír Černošek

  

    1. Začátky obnoveného spolku

Od roku 1990 se scházelo několik nadšenců,kteří přemýšleli a diskutovali, jak by se Znojmo mohlo nově rozvíjet po sametové revoluci v r. 1989. V obnovené demokracii vznikala snaha nově se sdružovat, i spontánní touha vyvíjet spolkový život. Časem začaly být schůzky pravidelné, přemýšlelo se o založení občanského sdružení, hledal se i vhodný název. Nakonec zvítězil "Okrašlovací spolek", jako výraz obnovení dřívější dlouholeté tradice. Pro oficiální činnost bylo nutno sepsat stanovy. Toho se ujal Mgr.Zdeněk Bína. Obnovený Okrašlovací spolek oficiálně zahájil svoji činnost v dubnu 1992, kdy byly stanovy akceptovány Ministerstvem vnitra ČR. Prvním předsedou byl zvolen MUDr. Lubomír Černošek. V té době tvořilo spolek devět členů.

Zpočátku jsme se scházeli ve znojemské Besedě na Masarykově náměstí. Během několika měsíců se počet členů rozrostl na patnáct. Hned od začátku jsme se začali zabývat stavem zeleně ve městě a okolí, stavem okolí řeky Dyje pod Znojmem a absencí adekvátní plovárny. Často se diskutovalo o zbytečném zničení nádherného údolí Dyje stavbou znojemské přehrady, čímž navždy zmizela i stará říční plovárna, restaurace Pod Obří hlavou a krásné cesty se stromořadími až do Trauznic. Znojmo tím přišlo o rekreační zázemí, proto jsme začali vážně uvažovat o budoucí likvidaci znojemské přehrady a obnovení údolí. Tyto úvahy však vzbudily v některých kruzích jen posměch a odpor, a proto, aniž bychom se vzdali původní myšlenky, začali jsme uvažovat o úpravě břehů Dyje přímo pod Znojmem.

Navrhli jsme myšlenku přírodního rekreačně-sportovního areálu podél řeky zahrnujícího novou říční plovárnu. V průběhu let 1992-93 jsme opakovaně jednali s vedením radnice a podařilo se v součinnosti vytvořit záměr a pak plán tohoto areálu, zvláště na levém břehu řeky. Brzy se však ukázalo,že tyto snahy narážejí na zásadní odpor majitelů a nájemců zahrádek u řeky i na neochotu Povodí Moravy tento stav zákonně řešit. Navíc Povodí Moravy dlouho odmítalo odstranit svoje nevzhledné stavby umístěné u přehrady,které mimo jiné hyzdily i památkově chráněné objekty bývalé vodárny.

Viděli jsme, že i v nových podmínkách budeme dlouhodobě bojovat se zbytky totalitního myšlení a do budoucna si naděláme mnoho nepřátel. Naše upřímně vedené snahy nám však přitáhly i nové členy a mnoho dalších příznivců z řad znojemských občanů.

 

2. Co se podařilo?

Zdánlivě toho nebylo tak mnoho.

Mezi naše první velké úspěchy patřilo zablokování snahy radnice o "srovnání povrchu“ Masarykova náměstí pomocí ohyzdných velkoplošných desek. Tento záměr byl Ministerstvem kultury ČR zrušen a nové zastupitelstvo pak schválilo zadláždění náměstí historickými "kočičími hlavami".

V "porevolučním kvasu" jsme podali i několik návrhů na přejmenování ulic a náměstí, zvláště vrácení názvů do dříve vžité nebo historické podoby - zde jmenujeme např. Horní náměstí (za totality „náměstí Kosmonautů“ !) aj.

Na rok 1993 připadlo 200. výročí narození spisovatele Charlese Sealsfielda (vlastním jménem Karel Postl,narozen 3.3.1793 v Popicích). I když ve Znojmě všichni znali vyhlídku Sealsfieldův kámen, o životě a díle spisovatele se obecně v té době nevědělo prakticky nic. Proto jsme nejprve začali s "osvětovou" činností v místním a regionálním tisku: vyprávění o jeho dobrodružném životě, některé úryvky z tvorby, a to vše i jako přípravu na mezinárodní symposium o Ch. Sealsfieldovi, které se v tomtéž roce konalo zde ve Znojmě.

V součinnosti s radnicí jsme připravili kopii busty Ch. Sealsfielda. Z tvrdé hlíny ji připravil a vypálil znojemský keramik Sláma. (Původní bronzová busta, od brněnského sochaře Alfreda Dresslera z roku 1904 je umístěná nadále na hradním nádvoří). Uvedená kopie byla umístěna a slavnostně odhalena před zahájením sympozia na svém původním místě v Horním parku. Přímo k sympoziu jsme připravili příležitostné poštovní razítko a zjistili jsme, že i s takovou zdánlivou maličkostí je spousta práce. Ale výsledek-po spolupráci s předními pražskými rytci stál za to.

Věnovali jsme se i přírodě v okolí města. Postupně se podařilo oživit zájem o studánky, které potřebovaly alespoň základní úpravy a pomoc při zvelebení jejich okolí. U Cendelínové studánky pod Kraví horou byl obnoven každoroční jarní obřad otvírání studánek, vždy ve spolupráci s některou základní nebo mateřskou školou. Tento zájem pak vzrostl zvláště po spolupráci se Správou Národního parku Podyjí, kde podobnou akci uspořádaly děti ve Vranově nad Dyjí u Felicitiny studánky pod zámkem. Dokumentace různých studánek a pátrání po jejich historii vyvrcholilo vydáním publikace "Studánky Znojemska" v květnu 2003 To jsme již od roku 2002 spolupracovali s Nadací Partnerství a byli také spoluzakladateli sdružení Greenways Praha-Vídeň. Jedna z odboček "Zelených stezek" vede proto i přes Znojmo, což nepochybně přispívá k podpoře turistického ruchu.

Několik grantů jsme získali od Nadace Partnerství i na vysazení tzv. "Stromů života" (platan javorolistý na nádvoří muzea ve Znojmě r. 2003 a lípu v roce 2004 v Čížově v Národním parku Podyjí).

Spolupracujeme však i s jinými organizacemi. Jsme členy mezinárodního sdružení Charlese Sealsfielda (se sídlem ve Vídni), partnersky spolupracujeme s Klubem Za starou Prahu, Spolkem přátel starého Jindřichova Hradce, Okrašlovacím spolkem Veverská Bitýška, zde ve Znojmě zvláště s Národním parkem Podyjí a Asociací Iuvennes Znoyem. S ní jsme připravili také přednášku a besedu znojemského rodáka - spisovatele, režiséra a potápěče Steva Lovečka Lichtaga, s veřejným promítáním jeho úspěšného filmu o bílém žralokovi.

Náš spolek rovněž oživil zájem veřejnosti a nakonec i radnice o cyklostezky ve Znojmě a spolu s Greenways se podílel na otevření vinařských cyklostezek u Znojma.

Je možno jmenovat ještě spoustu dalších aktivit -vlastní vycházky, přednášky, publikační činnost, návrhy řešení úprav ve městě a okolí, účast na rozhodovacích procesech, ve správních řízeních (právní pomoc při tom často zajišťoval Ekologický a právní servis v Brně), blokace nevhodných řešení (např. parkoviště u hradeb apod.).

 
3. Co se nepodařilo?

Naše činnost byla provázena i neúspěchy.

Po několik let jsme se marně snažili zabránit průtahu dopravy středem města, chtěli jsme zachovat i část původní dlažby (kočičích hlav) na ulici Vídeňská. Průtah se časem ukázal jako jeden z největších problémů města.

Samostatně stojící věž – kampanila - u kostela sv. Michala byla i přes naše protesty nevhodně začleněna do nové, zbytečné zástavby, čímž přišla o svůj charakter samostatně stojící věže.

Marně jsme protestovali proti stavbě benzinové pumpy Shell na Vídeňské ulici - podle rozhodnutí ministra kultury Dostála je to vlastně dodnes "černá stavba"!

Nepodařilo se ochránit některou vzrostlou zeleň ve Znojmě – zvlášť mrzí 4 lípy na náměstí Republiky, které padly kvůli silničnímu průtahu. Přitom se v roce 1968 sázely jako tzv. Stromy republiky! I další stromy zbytečně padly v Gránicích i jinde.

Nejvíce sil a času nás však stál boj proti umístění nové městské plovárny do areálu Louckého kláštera. Nelíbila se nám ani její příliš vysoká cena (200 milionů Kč za areál využívaný dva měsíce v roce). Nepomohl ani kritický publicistický pořad "Klášter" ve veřejnoprávní televizi, ani intervence u ministra kultury, ministra financi a dalších odborných institucích. Nejprve v březnu 2003 padla barokní, památkově chráněná ohradní zeď areálu, a pak už radnici nestálo nic v cestě. Po dobudování a zahájení provozu plovárny se však dle Rozsudku Krajského soudu v Brně ukázalo, že úředníci při schvalování výstavby plovárny pochybili. Stavební povolení bylo zrušeno, plovárna je proto nyní „černou“ stavbou. Kdo tedy vlastně "zvítězil"?

 

4. Co pro nás a pro budování občanské společnosti znamená spolková činnost?

Prvních deset let obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě i jeho další činnost ukazuje, že občanské iniciativy jsou v demokratickém státě nanejvýš nutné a těžko nahraditelné. Opakovaně jsme viděli na celostátní i komunální úrovni, že politické strany se vždy "nějak" domluví na čemkoliv a pouze skutečně nezávislé občanské iniciativy mohou v dosti častých případech uhlídat průhledná a skutečně prospěšná řešení. Totalita je velmi jednoduchá -někdo rozhodne a řešení se bez dalších dlouhých diskuzí realizuje. Často jsou to řešení krátkozraká, poškozující prostředí a celkově nevhodná. Jak říká výstižně jeden náš člen: "Už tady dávno nejsou - ale ta blbost po nich zůstala." Podívejme se třeba na obchodní dům Dyje, znojemskou přehradu a nyní i na průtah městem.

Demokracie je mnohem složitější, pomalejší, klopotnější, často s dlouhými diskuzemi. Skutečný dialog mezi občanem a státní správou však vede k perspektivním a dobrým řešením (i za cenu prodražení a "ztráty času".) Proto zde spolky a občanské iniciativy budou mít vždy svoje místo jako "hlídací pes demokracie". I jejich členové se postupně zbavují strachu z mocných a i sami pro sebe si budují skutečně nezávislý, svobodný a vpravdě občanský postoj.    A to není málo.

 

5. Členové

Mezi zakládající členy obnoveného spolku v roce 1992 patřili: ing. Pavlíček, Soběslav Stehlík, PhDr. Kozdas, Mgr. Bína, Jiří Svoboda a MUDr.Černošek. Postupně přibývali další členové. O členství projevili zájem i občané z jiných měst, zvláště z Třebíče, Moravských Budějovic a Mor. Krumlova, ale i z Prahy, Brna a Pardubic. Jednu dobu byla naší členkou i akademická malířka Bedřiška Znojemská. Tito členové se však pro větší vzdálenost nemohli zúčastňovat pravidelných schůzek spolku (1x za 14dní) a jejich zájem postupně ochabl.

V průměru měl spolek vždy kolem dvaceti členů.

Vzpomínku zde zaslouží také již zemřelí členové spolku: prof. Brunclík, dr.Grossman, Biagio Svoboda a zejména znojemský zastupitel Zdeněk Balík.

Profesní zaměření členů i jejich vzdělání bylo vždy velmi různorodé: kunsthistorici, architekti, lékaři, historikové, archeologové, přírodovědci, technici, úředníci, ale i podnikatelé, pracovníci v turistickém ruchu aj.; Vždy nás spojovala občanská angažovanost s vědomím nezávislosti a vnitřní svobody.

Podle materiálů ze spolkového archivu a ze vzpomínek zapsal MUDr. Lubomír Černošek v lednu 2006.

 

Předsedové obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě 1992 - 2004:

1992 - 1994                MUDr.Černošek

1995 - 1996                Mgr. Bína

1997 - 1998                Ing. Pavlíček

1999 – 2004               MUDr. Černošek

2004 - 2006                PhDr. Kacetl

 

V prosinci 2004 byly změněny stanovy spolku. Funkce předsedy a jednatele spolku 

byly zrušeny a nahrazeny tříčlennou Radou spolku.

Členové Rady Okrašlovacího spolku ve Znojmě 2004 - 2007:

2004 – 2007           Lenka Škrabánková, PhDr. Kozdas, PhDr. Kacetl

V lednu 2007 došlo k další změně stanov spolku. Funkce předsedy spolku byla obnovena

a doplněna o dva statutární místopředsedy.

Předsedové a místopředsedové obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě 

2007 - 2010:

                                        MUDr.   Černošek   -   předseda

                                      PhDr.    Kozdas     -   místopředseda

                                      Lenka    Fialová      -    místopředsedkyně

2011 - 2014:

                                      Otto      Bouda          -    předseda

                                      Ing.        Fiala        -   místopředseda

                                      Mgr.      Špinarová  -    místopředsedkyně

2015 - 2016:

                                     Otto      Bouda          -    předseda

                                     Ing.       Fiala            -   místopředseda

                                       Ing.       Strachotová  -    místopředsedkyně

2017 - současnost:

                                     Otto      Bouda          -    předseda

                                     Ing.       Fiala            -   místopředseda

                                       Zdeněk  Beránek      -    místopředseda

                                           

  

                                                    


                                                         

zpátky úvod