malé logo

Okrašlovací spolek ve Znojmě
Staré Znojmo - obrázek


O s o b n o s t i     Z n o j e m s k a


Bedřiška Znojemská

(1928
)
Bedřiška Znojemská - 1928


Znojemská rodačka Bedřiška Znojemská je malířkou uznávanou doma i v zahraničí

(nar. 2. 6. 1928, Znojmo)


Bedřiška Znojemská se narodila 2. června 1928 ve Znojmě jako Božena Fritzová. Gymnázium vystudovala v Českých Budějovicích, po válce nastoupila na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Během prověrek v roce 1951 jí byl udělen zákaz studia na všech školách v Československu. Začala se věnovat pouze umění a soukromě navštěvovala hodiny akademických malířů Ketzeka, E. Frinty a F. Nedvěda. V roce 1959 se provdala za uměleckého řezbáře Bořivoje Krejčího, a tak začala jejich společná práce v oblasti chrámového umění. Manželé se věnovali např. vitrážím, výzdobě zvonů, kaplí a oltářů. V 70. letech se manželé dostali do hledáčku Státní bezpečnosti. Pod hrozbou vězení se stahují více do soukromí a uchylují se na samotu Červený mlýn u Kolína. V roce 1987 se koná v Curychu první zahraniční výstava B. Znojemské, další výstava je otevřena při příležitosti svatořečení sv. Anežky České v Římě v Nepomucenu. V roce 1991 Bořivoj Krejčí umírá a Bedřiška Znojemská se s bolestnou ztrátou zkouší vyrovnat prací. Na výstavu Mailart v Portugalsku odeslala své tři miniatury, které měly celosvětovou odezvu v podobě nabídek výstav po celém světě. Následují výstavy v Kalifornii, Francii, Švýcarsku, Anglii, Kanadě a v mnohých dalších zemích. Bedřiška Znojemská se celý život věnuje sakrálnímu umění. Stěžejní v její tvorbě jsou malby, kresby a miniatury. V Jiřicích u Moravských Budějovic byla otevřena stálá prodejní galerie Setkání a v přilehlém sadu je zpřístupněna meditativní křížová cesta. Bedřiška Znojemská je také autorkou sedmi zastavení Bolestné cesty P. Marie v Hlubokých Mašůvkách.

zpracovala Petra Bláhová, květen 2018. 


malba Bedřišky Znojemské - Světlem oděná
Světlem oděná –
Těch čistých, světlu zasvěcených, se zlo nedotkne
malba Bedřišky Znojemské - Setkání
Setkání
malba Bedřišky Znojemské - Žízeň
Žízeň –
Vyprahlá jsou mnohá lidská srdce i mysl


Co není ve smyslech, není v srdci

Znojemská rodačka Bedřiška Znojemská je malířkou uznávanou doma i v zahraničí. Její obrazy prodchnuté spirituální tématikou dokáží oslovit lidi po celém světě. Při příležitosti jejích 90. narozenin jsme ji poprosili o rozhovor. Nejenže ochotně souhlasila a ve svém velmi nabitém programu si na nás udělala čas, zároveň neskrývala radost z toho, že alespoň formou rozhovoru se vrací zpět do Znojma, které je navždy zapsáno v jejím srdci.

Vzpomenete si na první obraz, který jste namalovala?
Malířem se člověk rodí.  To se dostává do kolébky. Jako dítě jsem znala jen papír a barvičky. Jen si pamatuji první ocenění maminčino. A to jsem ještě ani moc nechodila. Bylo málo dnů v mém životě, kdy jsem v ruce nedržela tužku, uhel nebo štětec. Takže svůj první obraz nemohu upřesnit.

Narodila jste se ve Znojmě, ale střední školu jste vystudovala na gymnáziu v Českých Budějovicích. Z jakého důvodu jste se přestěhovala na jih Čech?
Narodila jsem se ve Znojmě, ale můj otec – důstojník  - byl v roce 1937 přeložen do Českých Budějovic. Čechy už nebyly tak temperamentní jako jižní Morava. Stýskalo se mi. Měla jsem dokonce pohlednici Znojma pod polštářem. Jak jste se dostala k malbě?

Jak jsem se dostala k malbě?
Zprvu jen kresby, postupně akvarel a potom olej. Ale kresba je základem i pro malbu. Můj učitel, akademický malíř Emanuel Frinta, nás vedl ke kresbě tvrdou tužkou. Tam se naučíte preciznosti a jistotě.

 Váš život poznamenalo období komunistické totality. Dá se zpětně na této éře najít pro vaši tvorbu něco pozitivního?
 
Když je Čechům zle, tak se umí semknout, jinak se neustále hádají a štvou mezi sebou. Ale v totalitě se utvrdí charakter. Nesměli jsme sice vystavovat, ale obcházelo se to. A na těch polotajných výstavách nám lidé se slzami v očích tiskli ruce. Tehdy jsem byla ráda, že jsem neutekla za hranice. Náboženská témata byla pro lidi útěchou a posilou.

Jak vzpomínáte na dobu spolupráce s Vaším manželem?
Spolupráce s mým mužem Bořivojem byla jedinečná. Cenili jsme si jeden druhého. Bořivoj měl matematický mozek a jeho nápady byly jedinečné. Při výzdobě zvonu, při řešení prostoru, při výpočtech v návrzích oltářů, bez něho bych to nezvládla.

Vlastním jménem jste Božena Fritzová. Jak a proč se vlastně zrodil Váš pseudonym?
 Můj muž byl zaměstnán v zahraničním obchodu a když jsem chtěla přispívat do Katolických novin, bylo mi řečeno, že mu hrozí vyhazov. Proto jsem začala publikovat pod pseudonymem a Znojmo jsem chtěla mít ve jménu. A Fritz – Bedřich – nahradil Boženu.

V roce 2011 byla otevřena stálá galerie Vašich děl v Jiřicích u Moravských Budějovic.
Syn mého bratránka -  Petr Vystrčil - zakoupil v Jiřicích starý ovocný sad a stodolu. Ze stodoly vznikla prodejní galerie Setkání, kde vystavuji na 90 svých děl a v sadu byla později zrealizována meditativní křížová cesta, kterou odmítli na Šumavě.

Kdesi jste uvedla, že budoucnost světa nespočívá v technice, ale v množství lásky, kterou probudíme v druhých. Jak těžké je prostřednictvím umění v druhých lásku probouzet?
 Když jsem měla v Paříži výstavu, ozvaly se Arabské Emiráty. Prý přes umění se mohou lidé domluvit. Naopak v Curychu mne někdo doporučil do galerie v Mnichově, kde mě ale nakonec nechtěli, protože prý nejsem dost AGRESIVNÍ. Co není v mysli, není ve smyslech. Takže to je dopad.

S Vašimi obrazy se můžeme setkat téměř po celém světě. Je nějaký, ke kterému máte obzvlášť silné citové pouto?
Citové pouto mám vždy k tomu, který právě tvořím.

V červnu oslavíte významné životní jubileum. Chystáte třeba i nějakou zvláštní výstavu?
Teď mi probíhá výstava v Tatranskej galerii v Popradu "Svet na gombík" a během celého jara běží výstava v Kanadě v Quebecku, která se koná pravidelně každé dva roky. Vystavuji tam své miniatury. Momentálně se ale plně soustředím na výstavu, která bude slavnostně otevřena na začátku června v Praze v prostorách galerie Strahovského kláštera. Ponese název To skryté v nás a měl by to být průřez mojí celoživotní tvorbou.

Za svoji tvorbu jste získala řadu uznání. Kterého ocenění si nejvíce ceníte?
Ocenění je skutečně mnoho a ze všech možných zemí. Vloni to bylo Japonsko, ale mám za sebou například Curych, Stockholm, Londýn, Paříž, Augsburg nebo New York. Získala jsem jedenáct mezinárodních diplomů, dvě zlaté medaile na mezinárodní výstavě Největších talentů ve Stockholmu a stříbrnou medaili svatovojtěšskou. Jsem členem Řádu Elišky Přemyslovny. Velmi si vážím toho, že jsem navržena na nejvyšší ocenění České biskupské konfederace – Řád sv. Cyrila a Metoděje, které bych měla přijmout právě při vernisáži výstavy na Strahově.

Chtěla byste ještě něco vzkázat do rodného Znojma?
Je to nádherné místo plné historie a krás. Zachovejte toto vše!


Ptala se Petra Bláhová


                                                                 
zpátky úvod