malé logo

Okrašlovací spolek ve Znojmě
Staré Znojmo - obrázek


O s o b n o s t i     Z n o j e m s k a


Malíř  Theodor  von  Hörmann
                       (1840 - 1895)                     
zn_hoermann_theodor_von_portrait_kramer_1890





„Započato ve Fontainebleau, dovršeno ve Znojmě“

Jedním z významných malířů, který na konci 19.století žil ve Znojmě, byl Theodor von Hörmann. Narodil se 13. prosince 1840 v Imstu v  Tyrolsku. Dětství prožil v Innsbrucku a po absolvování gymnázia si zvolil vojenské povolání. V Kremži navštěvoval ženijní
školu, a už jako mladý poručík studuje na vídeňské malířské Akademii u profesorů Feuerbacha a Lichtenfelse. Po jejím ukončení v 35 letech převzal na osm let vyučování kreslení na vojenské škole v St.Pöltenu.  Odtud také podnikal různé studijní malířské cesty, pobyl i ve Vysokých Tatrách.
Ve svých čtyřicetičtyřech letech odešel do penze (nemoc očí) a oddal se úplně malířství. Roku 1884 se usazuje ve Znojmě. Po roce se oženil a přesídlil do Vídně. Zde se stal členem Künstlerhausu, ale 1886 už Vídeň opouští a odjíždí i s manželkou do Paříže, kde tuší nové umělecké směry v malířství.
Ve Francii si studium malířství doplnil u profesora Collina, v Samois si najal malou vilku a začal malovat v místech, kde vznikl impresionismus – v okolí Fontainebleau a v Barbisonu. Pobýval i v Saint Malo v Bretani a na menších francouzských ostrovech (Jersey a Gornesey). Všude pilně tvoří a tak jeden z jeho obrazů s názvem „Noc na vesnici“  je vyznamenán i v Salonu na světové výstavě v Paříži.
Finanční a rodinné poměry se však postupně zhoršovaly a manželský pár se rozhodl k návratu do Rakouska-Uherska.
1889 si Hörmann zvolil idylické Znojmo, aby zde mohl v klidu malířsky zpracovávat své dojmy. Na konci Dyjské ulice stával kdysi  Faschingův hostinec a tady v letech 1891 až 1893 obýval celé poschodí a měl zde svůj ateliér.  Zde také vytvořil svá nejlepší díla:  „Zimní slunce ve Znojmě“, “V ovocných zahradách Znojma“, “Večer na Dyji“, “Velké vičencové pole u Znojma“ a další. (Pozn.:Vičenec ligrus je bobovitá rostlina, podobná jeteli, která od května do srpna krásně karmínově kvete. Pěstoval se zde jako krmná rostlina, dnes už často zplaňuje. Hörmann vytvořil více obrazů s tématikou kvetoucích ploch vičence.)  
V létech svého působení ve Znojmě byl také členem Okrašlovacího a zalesňovacího spolku.
Ze Znojma navázal kontakty i s malíři vídeňské secese, mezi jinými i s Gustavem Klimtem. Jeho zdraví nebylo už tak pevné, ale přemáhal se a maloval i v zimě v plenéru.  „Jak jsem tam venku seděl každé ráno v okolí Znojma, za chladu, že mi tuhly prsty, tak tam jsem tedy maloval a ne sestavoval v ateliéru něco podle studií!  Maloval jsem přírodu!“
Rad lékařů nedbal. Také ještě navštívil jih Itálie a Sicílii.  Maloval i na úpatí sopky Etny, kam ještě krátce před smrtí zašel s několika přáteli.  Maloval „Pohled na Etnu od Taormíny“, „Tržiště v Taormíně“, ale byl již na konci sil a barevný žár jihu už nedokázal přenést na plátno. Jeho zdravotní stav se akutně zhoršoval a po návratu se mu ve Štýrském Hradci zdraví zhoršilo natolik, že zde 1.července 1895 zemřel.
Za svého života se Hörmann jako oficiální malíř příliš neprosadil. Ve Vídni byla v oblibě tmavá akademická barva s historickými náměty a nastupující secese se zatím nelíbila. Malíř si na to naříkal už za svého života : “Ale u nás, tady se musí všechno jemně aranžovat, namočit do dobré omáčky a pak to tak zřídit, že to vypadá jako obraz, který za dvě století  zešpinavěl a zežloutl a visí v nějaké galerii.“
I na výstavách byl postrachem – s prošedivělou bradkou, hustým obočím a silně zarudlým obličejem od pobytu v přírodě byl mezi vídeňskou společností jako cizinec. Známé chytal za knoflík od kabátu a po celou dobu svého nadávání si je tak přidržoval: “Podívejte se, kam mě zase pověsili – až tam nahoře! Tu něžnou věc, ten intimní obrázek!  Já se tam raději nedívám, ,já se stydím!“
A tak se po celý život trápil a marně zuřil, když narážel na pevnou zeď akademiků. I jeho obraz,oceněný v Paříži, byl Künstlerhausem odmítnut.  Ale už tehdy se vyskytli lidé, kteří si nemysleli, že je tak úplně „poblázněný“.
Jak se náhled na jeho obrazy vyvíjel, o tom máme zprávy hlavně z článků Ferry Beratona: "Th.Hörmann - malíř naší vlasti"  a také Karla Bornemanna: "Rozloučení s Th.Hörmannem", obojí ve Znaimer Bilder z roku 1901:
„27.února 1899 došlo k dělení jeho dědictví, kdy v budově vídeňské Secese byla přístupna výstava jeho díla. Započato ve Fontainebleau, dovršeno ve Znojmě – stálo ve vysvětlivkách katalogu. Třebaže při následné dražbě nebylo slyšet nic než čísla a počty, bylo zřejmé, že většina přítomných byla s Hörmannovým dílem dobře obeznámena, obrazy byly přinášeny na malířský stojan a každý byl během jedné až dvou minut předán šťastnému kupci. Výsledkem byla vysoká suma 40 000 zlatých.
Nejvyšší ceny dosáhl „Pohled na Obilný trh ve Vídni“ z roku 1895 za 2330 zlatých. Prodala se však i řada pouhých studií šeříkových květů, vičencových polí,  ovocných zahrad a různých pohledů, např. “Pohled na Dyji“, 1893, nedokončený, s mužskou a ženskou postavou ve  člunu a výstižným vyobrazením rázu břehu Dyje, za 280 zlatých. Také „Vičencové pole při blížící se bouři“, obrázek velikosti jen 11 x 30cm,  a to za 160 zlatých.
Karl Bornemann o tom dále píše: “Na obrazy nyní navazuje dlouhá řada neúnavných studií... které bez výjimky pocházejí ze Znojma a třebaže by mohly vypadat jako bezvýznamné, stále nacházejí svoje milovníky... Kdo z nás by si pomyslel, že naše vinice a vičencová pole nebo kvetoucí šeříky v Louce tak silně upoutají pozornost vynikajícího umělce a že nedokončené obrázky dosáhnou takových cen!  Za takové peníze je možno na venkově koupit skutečné vičencové pole!“
A tak při aukci, za pouhé dvě a půl hodiny, zmizely všechny obrazy v soukromých sbírkách. Pouze jeden, zato však z nejlepších, byl zakoupen pro Akademii výtvarných umění ve Vídni za 1160 zlatých. Je to „Znaim im Schnee – Zasněžené Znojmo“ z roku 1892, olej na plátně o rozměrech 79 x 100 cm.  Je to známá partie v Napajedlech, s domky jako z dětské stavebnice a nad nimi ční věž kostela sv.Mikuláše. Obraz je dnes umístěn v Rakouské galerii, ve vídeňském Horním Belvederu. Bornemann svůj popis aukce uzavírá takto: “Nebylo to žádné smuteční loučení, ale určitá forma vzkříšení, při němž byl nakonec uznán talent pravého a nadšeného umělce.“
Opravdové rehabilitace se však Hörmannovi dostalo až v roce 1966 při souhrnné výstavě v St.Pöltenu. „Hörmann – průkopník vídeňské moderny“  „Hörmann – průkopník moderního malířství.“  Tak zněly titulky na plakátech a v novinách a Theodor von Hörmann byl od tohoto data zařazen do dějin malířství jako bezprostřední předchůdce Gustava Klimta.


Dr.L. Černošek, červenec 2010.


Prameny a literatura:

Ferry Beraton: Theodor von Hörmann,ein Maler unserer Heimat (T.v H.,malíř naší domoviny)
In: Znaimer Bilder aus Vergangenheit und Gegenwart.Bd.1. Znaim 1901, s. 47-51.
Původně otištěno v ZT. Do češtiny přeložil dr.Karel Fila, česky zatím nepublikováno.

Karl Bornemann: Der Abschied von Theodor von Hörmann. (Dražba obrazů z pozůstalosti
T v.H) In: Znaimer Bilder aus Vergangenheit und Gegenwart. Bd.l.Znaim 1901 ,s. 52-57.
Původně otištěno v ZT. Do češtiny přeložil dr.Karel Fila, česky zatím nepublikováno.

Libor Slovák: Za malířem Theodorem von Hörmannem. Započato ve Fontainebleau,
dovršeno ve Znojmě. In: Znojemské listy 7.3.1995.

Kolektiv členů Okrašlovacího spolku ve Znojmě: Theodor von Hörmann – kdo to je ?
Znojemské listy 18.1.2001.

Pavel Kryštof Novák: Olbramkostel a Znojmo zastoupeny na výstavě ve Vídni.
Znojemsko 5.6.2007.

Materiály z Österreichische Galerie Wien.





                                                                 
zpátky úvod