malé logo

Okrašlovací spolek ve Znojmě
Staré Znojmo - obrázek


O s o b n o s t i     Z n o j e m s k a


 František Vácslav Peřinka

(1878 - 1949)
František Vácslav Peřinka


František Vácslav Peřinka (* 6.2.1878  14. 9.1949)

Vlastivědný badatel

Narodil se 6. února 1878 na samotě „Koráb“, 7 km od Mikulovic na Znojemsku. Byl prvním ze čtyř dětí chudých rodičů: hrnčíře Morice Peřinky a Marie, rozené Tomáškové. Na své rodiště vzpomíná František s láskou, i na své sourozence, nejvíce na mladší sestru Fanynku s pomněnkovýma očima (v povídce „Modré oči“. Fanynka se však ve věku pěti let utopila v nedalekém zatopeném lomu. Samota Koráb dnes neexistuje, Peřinka ji popisuje jako „samotu v lese Korábeckém, původně lisovna na víno, myslivna a silniční hospoda.“

Otec naučil Františka pracovat s hrnčířským kruhem, naučil ho dělat hliněné kachle. Proto se někdy Peřinka v dospělosti podepisoval pod své články pseudonymem „Vácslav Hrnčíř Korábecký“ a také zkratkou V. H. K. Ale u tohoto řemesla nezůstalo. Po mikulovické obecné škole nastoupil r. 1888 do německé třídy ve Znojmě. K němčině měl nechuť, zvlášť když viděl poměry v poněmčeném Znojmě. Pak začal na gymnasiu v Třebíči a nakonec v Kroměříži. Začala ho bavit historie, už v Třebíči ho k ní přivedl profesor František Rypáček, pozdější profesor v Brně a člen Muzejního spolku v Brně. Tam byl redaktorem „Vlastivědy Moravské“ a Peřinkovi velice přál.

Ale trochu nerozhodný Peřinka gymnasium nedokonči, ani se nerozhodl pro uvažovaný řeholní život (u kapucínů), ale nastoupil ve Znojmě jako berní praktikant bez platu. Věnoval se spíš historickému bádání a sepsal pro „Vlastivědu Moravskou“ „Znojemský okres“. Také přednášel, ale česky, a tím se znelíbil. Za dva roky ho vypudili. Chodil po různých štacích, až zakotvil ve Valašských Kloboukách, kde se také roku 1902 oženil s Adélou Pechancovou (nar. 1878).

Pro „Vlastivědu Moravskou“ sepsal a vydal několik prací: 1904 Znojemský okres, 1905 Jaroslavský okres, 1905 Valašskokloboucký okres, 1906 Vranovský okres. Od roku 1906 nastupuje na berní úřad v Kroměříži. Kroměřížský okres zpracoval v roce 1911. Publikoval i v různých časopisech, ale byl často kritizován – předhazovalo se mu jeho neúplné vzdělání a i to, že se odváži kritizovat renomované autory, např. Řehoře Wolnyho. Začal po nocích pracovat na „Dějinách Kroměříže“, první díl vyšel už v roce 1913, ale další díly komplexně až po 2. světové válce.

Za 1. čsl. republiky pracoval jako finanční úředník na různých místech Slovenska. I když to byla práce velmi náročná, veselá a společenská povaha Peřinky z toho vytěžila sbírku anekdot a veselých příhod „Veselé putovanie po Slovensku“. Dějiny Kroměříže psal během 2. svět. války a byly vydány postupně až po válce, v letech 1947 – 1950.

20. listopadu 1945 mu město Kroměříž udělilo titul čestného občana města. Byl však už napůl slepý, měl po několika mrtvicích a 14. září 1949 ve svých 71 letech v Kroměříži zemřel. Na domě č. 20 v Kovářské ulici, kde bydlel, mu 14. září 1959, po deseti letech odhalili pamětní desku.

Peřinka byl velmi pilným badatelem. Ve Vlastivědě Moravské mu Muzejní spolek v Brně vydal celkem osm okresů a na desítky se počítají jeho články v různých časopisem na Moravě, Slezsku a Slovensku. V Mikulovicích, kde chodil do školy, jsou na správní budově bývalého premonstrátského velkostatku tři pamětní desky: má ji zde místní rodačka, spisovatelka Růžena Svobodová ( s tou se Peřinka setkal v Lubochni za 1. čsl. republiky), malíř Emanuel Liška a také František Vácslav Peřinka.

Podle publikace Jaroslava Pinkavy „F. V. Peřinka, ojedinělý badatel“, kterou vydalo v r. 2004 Muzeum Kroměřížska.
Autor: Dr. Lubomír Černošek, březen 2017


                                                                 
zpátky úvod