OS ve Znojmě - logo OS Znojmo
strom
 logo OS
 okeruše
Paměť krajiny 

 
stromy
oskeruše

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je opadavý, listnatý ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako solitér nebo až 30 m v lese. V našich podmínkách se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V České republice je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy. Název oskeruše (nářečně oskoruše) je všeslovanský, nejasného, asi  již praevropského původu.

Lípa  (Tilia)  je statný strom dosahující výšky přes 25 m. Rod je rozšířen po celém mírném pásu severní polokoule, kde se vyskytuje asi 30-40 druhů. V České republice jsou původní jen 2 druhy: lípa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.) a lípa malolistá neboli srdčitá (Tilia cordata Mill.). Jejich kříženec se jmenuje lípa obecná (Tilia x vulgaris Hayne). Další druhy jsou pěstovány, převážně v intravilánech obcí a arboretech, ve volné přírodě jen zcela ojediněle.

Morušovník (druhy „Morus nigra“,„Morus rubra“ a „Morus alba“). 
Morušovníky jsou ovocné stromy, které – měřeno našimi klimatickými podmínkami – jsou pěstovány zejména v teplých a úrodných oblastech (doporučované jsou především vinorodé oblasti)

Ovoce označuje zpravidla sladké jedlé plody, plodenství nebo semena víceletých semenných rostlin, nejčastěji dřevin. Věda, která se zabývá posuzováním jednotlivých odrůd ovoce, se nazývá  pomologie. Starořímskou bohyní ovoce či ovocnářství byla Pomona, jinak chápaná jako personifikace ovoce. Ovoce je velmi významným zdrojem vitamínů.
Les je porost dřevin, v němž je vyvinuto stromové patro. Chápeme ho jako velmi složitý lesní ekosystém, tvořený složkou rostlinnou (fytocenóza), živočišnou (zoocenóza) a abiotickým prostředím (biotopem). Dle obecně přijímané lesnické definice se za les považuje porost, v němž stromy dosahují výšky alespoň 5 m.


zpátky

index úvod