malé logo
Okrašlovací spolek ve Znojmě
os staré Znojmo

P a m ě ť   m í s t a

Skládali pro Znojmo

V rámci znojemského VOC vinařského festivalu, pořádaného Jiřím Ludvíkem, byla v Althanském paláci ve Znojmě uvedena dne 9.května 2009 skladba mladého brněnského hudebního skladatele Pavla Smutného Vinárium, kterou věnoval městu Znojmu. Jedná se o suitu pro klarinet a kytaru na motivy lidové písně „Vínečko bílé“. Skládá se z osmi částí, každá je připsána jedné z odrůd vinné révy, pěstované na Znojemsku.
V této souvislosti se tak naskýtá otázka, kdo ještě napsal nějakou hudební skladbu, věnovanou Znojmu a Znojemsku, ať už v oblasti vážné hudby nebo hudby tzv. populární?
A kteří byli významní skladatelé a hudebníci činní v našem městě nebo v našem kraji?

16. až 17. století

Jedním z prvých významných skladatelů, o kterém se dochovala historická zmínka, byl Jacobus Gallus. Ten po roce 1575 celé čtyři roky působil v louckém klášteře.
Narodil se 3.7.1550 v slovinské Ribnici, snad se původně jmenoval Petelin, ale podepisoval se jako Jacobus Handl, Gallus, vocatus (řečený) Carniolanus. Jako cisterciák žil od roku 1570 v dolnorakouských klášterech Melk a Zwettl. Od té doby se také datují i jeho styky s jihomoravskými kláštery. Jak již bylo uvedeno, v r.1575 se objevuje v Louce u Znojma, kde složil mši Levavi oculos (r.1578). Ta je jeho nejstarší dochovanou skladbou. Kromě mší skládal hlavně tehdy populární moteta (skladby pro zpěv, bez doprovodu nástrojů, oblíbená hudební forma v 15. a 16.stol.).
Z louckého kláštera odešel na rok do kláštera v Zábrdovicích u Brna, ale pak se proslavil jako kapelník u olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského. Ke konci života byl ředitelem kůru v pražském kostele sv.Jana na Zábradlí (st. Johannus in Vado). V Praze také zemřel r.1591.
S louckým klášterem a Příměticemi je spojen i Prokop Diviš (vlastním jménem Václav Divíšek, nar.  1698 v Helvíkovicích u Žamberka). V Příměticích sestrojil hudební nástroj Denis d´Or (Zlatý Diviš), ten se ale později ztratil.

18. až 19. století

Mimo kláštera v Louce byl hudebně činný i klášter křížovníků na Hradišti u Znojma.
Zde vynikl jako hudební skladatel probošt Jan Nepomuk Emanuel Mayer. Ten pobýval v klášteře od r. 1879. Složil několik dobových tanců a chrámových skladeb a vynikl i jako hudební teoretik, když napsal pojednání o Palestrinově mši Missa papae Marcelli.
Nejvýznamnějším skladatelem, pocházejícím ze Znojemska je však Ferdinand Kauer, narozený 18.1.1751 v Dyjákovičkách. Uplatnil se hlavně ve Vídni jako nejpopulárnější skladatel vídeňského singspielu, autor asi 200 oper a singspielů (singspiel je lidová hra se zpěvy, předchůdce operety), ale i jako kapelník divadel v Josefově, Vídni a Leopoldově. V té době soupeřil v popularitě se samotným Mozartem a Salierim. Jeho skladba z roku 1798 s názvem Das Donauweibchen se hrála i v Rusku pod názvem: “Lesta, dněprovskaja Rusalka“. Po roce 1820 začal upadat v zapomnění a zchudnul. Povodeň v březnu 1830, která zaplavila jeho byt, zničila i jeho celé dílo. Kauer zemřel ve Vídni 13.4.1831 jako žebrák.
Ve Znojmě působilo i několik významných varhaníků a ředitelů kůrů. Můžeme připomenout Jakuba Wachtera, v letech 1705-1714 městského varhaníka ve Znojmě. Byl i skladatelem, jeho skladba Requiem však paradoxně zazněla poprvé až na jeho vlastním pohřbu v lednu 1741 v Brně .
Od roku 1879 do roku 1883 byl znojemským varhaníkem Karel Foerster ze slavného hudebního rodu Foersterů. Karel Foerster zemřel ve Znojmě 14.6.1921.
Český hudební život se však ve Znojmě probudil až založením Besedy Znojemské v r.1870.
Jejím prvním starostou byl na dlouhých 26 let, až do své smrti, notář Jan Vlk. Ten přišel do Znojma v roce 1861 a hned od počátku se projevil jako velký národní buditel. S sebou si také přinesl svoji báseň z revolučního roku 1848 „Přijde jaro, přijde“, kterou zhudebnil olomoucký skladatel Anton Förchtgott-Tovačovský. Píseň  se pak nadlouho stala nejpopulárnější a nejznámější skladbou v našem městě. Jan Vlk zemřel v roce 1896 a jeho pohřeb se stal velkou českou manifestací ve Znojmě. 
Jan Vlk byl také členem tehdejšího Zalesňovacího a okrašlovacího spolku. Na znojemském městském hřbitově má dnes důstojný náhrobek.
Členy Besedy Znojemské byl kněz Josef Rudolecký, který zde učil české děti hrát na hudební nástroje.

20. století až současnost

Ve Znojmě také dlouho působila vojenská dechová hudba 99. c. a k. pěšího pluku a v ní hrával v letech 1911 až 1918 Jaroslav Mink. Ten později vynikl jako dirigent, kontrabasista a hudební skladatel. Promenádní koncerty i další reprezentativní aktivity této hudby byly pro všechny posluchače vždy velkým zážitkem.
Jedním z nejplodnějších skladatelů, který psal přímo pro Znojmo a také organizoval hudební živost ve městě byl Heinrich Fiby.
Narodil se 15.5.1834 ve Vídni. Zde zpíval ve sborech a na vídeňské konzervatoři se učil hře na klavír a violu. První angažmá našel v divadelním orchestru v Lublani. V létě 1857 byl na návštěvě v Laa a zde se dozvěděl, že ve Znojmě hledají ředitele nově vznikající hudební školy. I když měl nabídku z Krakova na kapelníka opery, jel do Znojma a konkurz vyhrál. Stal se tak prvním ředitelem Městské hudební školy (Städtische Musikschule), a to od l.října 1857. Sídlila v budově dnešního okresního archivu na Divišově (tehdy Michalském) náměstí.
Fiby se r.1860 ve Znojmě oženil a zůstal zde celý další život. Kromě výuky v hudební škole stál i u zrodu znojemského hudebního spolku (Musikverein in Znaim, 1861), působil jako dirigent městské kapely, orchestru znojemského divadla, pěveckých sborů a nadto i komponoval.
Písemnosti Musikvereinu a další dokumenty byly znovu objeveny v roce 2001 v Okresním archivu ve Znojmě. Jsou zde nyní zpracovány a opatřeny přehledným inventářem.
Fiby měl výrazné austrofilské vlastenecké cítění, takřka celý znojemský hudební život byl vlastně německý a také jeho nejznámější a nejoblíbenější skladba má název: “Österreich – mein Vaterland“. Zpracoval ale i chrámovou hudbu (Te Deum, Requiem a další církevní skladby). Byl i velkým milovníkem přírody a v Podyjí nacházel mnoho podnětů pro svoji tvorbu. Čelné místo zde zaujímá jeho symfonie „Im Frühling“ (Na jaře). Stačí ale připomenout názvy dalších prací: “Abendlied“ (Večerní píseň), Frühlingsahnung“ (Jarní předtucha), “Der erste Frühlingstag“ (První jarní den), “Mondnacht“ (Měsíční noc) a zvláště krásná  „Wiegenlied“ (Ukolébavka, op.č.32, pro šest smyčců).
Fiby zemřel uprostřed 1.světové války ve Znojmě 24.10.1917. Zanechal po sobě nejen skladby, ale také dvě generace žáků a žákyň, neboť hudební školu vedl až do roku 1902.
Na jeho dlouholetou činnost potom za první republiky navázal poděbradský rodák Albert Pek.
Ten vystudoval varhany a klavír na pražské konzervatoři v letech 1908 až 1916 a nejprve byl sbormistrem vinohradského Hlaholu. V roce 1920 se přistěhoval do Znojma,  aby se zde stal ředitelem Městské hudební školy - od ledna 1920. Vyučoval klavír a teoretické předměty.
Škola měla výbornou úroveň a vyučovala každoročně až 200 žáků.
Albert Pek ale založil i Znojemskou filharmonii, kde byl i dirigentem (1920-1938) a Pěveckou jednotu Vítězslav Novák (zde byl sbormistrem v letech 1921-1938). Měl velký vztah k lidové hudbě a sestavil ve Znojmě v r.1933 Pekovo dudácké sdružení. Vznikl i komorní soubor Jihomoravské kvarteto, pořádající pravidelně samostatné koncerty. Pek podporoval i veřejné žákovské koncerty, žáci hudební školy uváděli i Pekovy vlastní skladby (Tři talíře, Zlatá nit, Jarní nálada a další). Již 10.11.1920 žáci uvedli Pekovu zpěvohru Leknínová královna a o několik dní později, 15.11.1920 provedla nově vzniklá Znojemská filharmonie Pekův Český tanec v rámci svého prvního řádného koncertu, věnovaného 250.výročí úmrtí J. A. Komenského.
Při Znojemské filharmonii byla také zřízena nadace pro chudé žáky, kteří se chtěli učit hrát na hudební nástroje.
Když byl v roce 1921 A. Pekem založen smíšený pěvecký sbor, který byl vlastně pokračovatelem pěveckého spolku Besedy Znojemské, bylo na Pekův návrh usneseno, oslovit hudebního skladatele Vítězslava Nováka, který si oblíbil Bítovsko a požádat ho o souhlas s pojmenováním tohoto sboru jeho jménem.
Skladatel byl žádostí znojemské Pěvecké jednoty zjevně potěšen, souhlasil a sboru sám věnoval svoje dílo Dvanáct slovenských písní pro mužský sbor.
Albert Pek s touto Pěveckou jednotou Vítězslava Nováka provedl i dílo jiného skladatele, narozeného 6.8.1908 v Tavíkovicích a tím byl Nikolaus Goldschmidt. Ten studoval hudbu ve Vídni a zde mimo jiné složil písňový cyklus Schildlieder na Lenauovy básně.
Právě toto dílo uvedl ve Znojmě roku 1927 Albert Pek.
Okupace Znojma v roce 1938 zasáhla do úspěšné práce znojemské hudební školy. Byl zničen její hudební archiv, učitelé, mezi nimi i Albert Pek,  většinou ze Znojma odešli.
Pek se odstěhoval do Prahy, od roku 1940 se stal pracovníkem pražského,  po r. 1945 československého rozhlasu a po válce učil na pražské konzervatoři.
Zachovaly se gramofonové nahrávky Pekova dudáckého sdružení z třicátých let, dokonce je vydala i londýnská firma Chester.
Pekova skladatelská činnost je velmi obsáhlá a bylo již podrobně zpracována Zdeňkem Tunkou v samostatném příspěvku v Ročence Okresního archivu ve Znojmě z roku 1988.
Přesto zde vyjímáme alespoň melodram: Březen, duben, květen (na slova znojemského básníka Fráni Kopečka, 1920), skladbu pro smíšený sbor: Znojem a české Znojmo (Stanislav Marák, 1928), operu Rudé písmeno (1932, nebyla uvedena) a lidový tanec ze Znojemska Paterka (1961).
A. Pek zemřel v Praze 20.3.1972. Byl výborným klavíristou (doprovázel např. i Emu Destinovou), hráčem na dudy a také sběratelem a upravovatelem lidových písní. Sebral jich stovky z Čech,Moravy i Slovenska.
Sběratelem lidových písní ze Znojemska byl i Bohuslav Pernica. Především byl ale historikem a jeho práce Západní Morava v hudbě z roku 1938 dodnes slouží jako cenný podklad pro hudební bádání.
Díky demokratické a tolerantní první republice mohli i znojemští Němci rozvíjet svůj hudební život. Ředitelem německé hudební školy byl Bedřich Slávik (nar.30.1.1898 v Těšíně). Od roku 1930 byl i dirigentem znojemského Musikvereinu. Svoje skladatelské vlohy uplatnil zejména v suitě: Variationen und Fuge über ein Schelmenlied, ve skladbě pro velký orchestr: Waldstein nebo ve Vranovské rapsodii pro smíšený sbor a orchestr. Napsal i řadu jiných sborů a písní.
Jistě nejznámějším a nejvýznamnějším skladatelem, který některá svá hudební díla věnoval Znojemsku (konkrétně Bítovsku) byl Vítězslav Novák (1870 – 1949), rektor Státní hudební konzervatoře v Praze.
Měl rád folklor Valašska, Slovácka i Slovenska, ale jako nadšený aktivní sportovec a horolezec si zamiloval i krajinu Podyjí a od roku 1906 se každoročně vracel na Bítovsko. Zde hledal hudební inspiraci i aktivně zlézal podyjské skály. Skála Rosenberg pod Bítovem, dnes zpoloviny zaplavená vodami přehrady, byla na jeho počest přejmenována na skálu Vítězslava Nováka. Tato romantická příroda ho na prahu jeho šedesátky inspirovala k vokální „Podzimní symfonii“ (1931-1934).
Dodnes existující a aktivní pěvecké sdružení Vítězslav Novák opakovaně provedlo i jeho Dvanáct slovenských písní, sboru přímo věnovaných.
Dlouhodobým a obětavým sbormistrem tohoto sboru byl Josef Nechvátal, pedagog na hudební škole ve Znojmě v letech 1959 až 1980.
V roce 1980 vzniklo přímo v Bítově sdružení, pečující o odkaz V. Nováka: Společnost Vítězslava Nováka. Jejím předsedou byl jeden z jeho posledních žáků prof. Ilja Hurník. Tato společnost pořádá tzv. Novákovy dny s ukázkami z jeho díla i z děl ostatních významných českých skladatelů.
Ve Znojmě působil i dlouhodobý vedoucí akordeonového souboru „Jarmilka“ (1958 až 1965) Karel Zerzánek, který s ním natočil několik skladeb pro čsl.televizi.
Z žijících skladatelů by se nemělo zapomenout na Jana Valíka (nar.24.3.1923 v Horní Bobrové), kapelníka dechových hudeb “Práčská 10“ a „Znojemská 10“.    Je autorem asi stovky skladeb, natočených rozhlasem a televizí.
Z výkonných hudebníků, pocházejících od nás,  je na prvním místě jistě violoncellista Karel Krafka (nar.4.1.1921 ve Znojmě), který s J. Trávníčkem v Brně založil světoznámé Janáčkovo kvarteto (nejprve, od r.1947 jako kvarteto JAMU, od r.1949 Janáčkovo), kde hrál 30 let na vzácné violoncello, které vyrobil r. 1707 Santo Seraphino.
K. Krafka se vyznamenal i jako voják-dobrovolník u čsl. jednotek ve Francii za 2. světové války. Bojoval u dělostřelectva, mimo jiné i u Dunkerque, za což si vysloužil Československý válečný kříž.
Jako profesor vyučoval na brněnské JAMU. Zemřel v Brně 11.7.1984.
Dalším mistrem svého oboru byl Josef Horák (nar.24.3.1931 ve Znojmě): “Paganini klarinetu“, přezdívaný tak pro jeho virtuozitu na klarinet a za jeho objevný čin sólového basklarinetu.
Vynikajícím houslistou je další znojemský rodák František Novotný (nar.28.3.1964), sólista Státní filharmonie Brno.
Jeho žákem byl i další znojemský rodák Jiří Pospíchal (narozen 2.6.1976), začínal na znojemské hudební škole ve třídě svého otce Ladislava Pospíchala, potom odešel studovat na brněnskou konzervatoř. Své hudební vzdělání ukončil absolutoriem na Janáčkově akademií múzických umění ve třídě houslového virtuosa prof.Františka Novotného.  Absolvoval mistrovské kurzy v České republice i v zahraničí  (Václav Hudeček, Pinchas Zuckerman). Je členem České filharmonie (zástupce koncertního mistra) a koncertním mistrem v Pražském komorním orchestru bez dirigenta. Jako host, koncertní mistr, spolupracoval také s jihokorejským Seouloratorio. Jako sólista vystupuje s orchestry Czech virtuosi, Musica Bohemica, Collegium českých filharmoniků, Pražský komorní orchestr, Plzeňská filharmonie, Komorní filharmonie Pardubicea, Moravská filharmonie Olomouc. V roce 2003 uskutečnil turné po Japonsku se souborem Musica Bohemica. Znojemskému publiku je dobře znám  z koncertů Znojemských hudebních festivalů.

A v tomto výčtu by se dalo ještě dlouho pokračovat. Snad ještě v oboru populární hudby je možno jmenovat skladatele-textaře Záviše-Smrčku, Ivana Mládka a jeho skladbu: Znojmo, vidím tě dvojmo a nejnověji pražského Jana Václava Renče. Jeho CD s písněmi charakteru country a věnované Znojmu a Vranovské přehradě bylo pokřtěno v prosinci 2008.
Organizátorem současného hudebního života ve Znojmě je zejména učitel znojemského gymnazia Mgr. Jiří Ludvík. Jeho znojemské hudební festivaly  „ In vino...“ (Bach, Beethoven, Vivaldi), festivaly jazzové a letos i country hudby svým věhlasem daleko přesáhly hranice našeho kraje. Je to i díky pozvaným osobnostem, jako houslisty Pavla Šporcla, dirigenta Romana Válka, zpěváka Adama Plachetky a dalších.


Prameny a literatura:
Místopis osobností Znojemska (Městská knihovna Znojmo,1998)
Československý hudební slovník osob a institucí (Praha, 1963)
Bohuslav Pernica: Západní Morava v hudbě (Velké Meziříčí, 1938)
Znojemská Beseda 1870-2005 (Znojemská Beseda, 2005)
Zdeněk Tunka: K 15.výročí úmrtí Alberta Peka (Ročenka Okresního archivu ve Znojmě, 1988)
Jan Toman: Hymnus na nekonečno - Heinrich Fiby (Znojemský týden,21.10.2002)
Miloš Schnierer: VIII.Novákovy dny - Hudební dílo inspirované Znojemskem  (Znojemské listy, 7.9.2000)
KPH Znojmo: Zakládajícím členem tělesa Janáčkova kvarteta je znojemský rodák prof.  Karel Krafka (Znojemské listy,11.10.2001) 

Český hudební slovník osob a institucí, Vedoucí redaktor: Petr Macek

Dr.L.Černošek, říjen 2009 

zpátky úvod