malé logo
Okrašlovací spolek ve Znojmě
os staré Znojmo

P a m ě ť   m í s t a

  

ZNOJEMSKÝ HRAD

Pravěk
Mimořádná poloha nad soutokem Gránického potoka a řeky Dyje poskytla vhodné prostředí pro člověka již ve 4. tisíciletí př. Kr. Z mladší doby bronzové (1300-1100 př. Kr.) pochází významný nález depotu 70 kusů bronzových hřiven.

Hrad knížat znojemských z rodu Přemyslovců (konec 11. – 12. stol.)
Ostroh byl zřejmě prastarým kultovním místem a nebylo náhodné, že v 2. polovině 11. století si jej vybral moravský a později český kníže Konrád I. a jeho syn Litolt jako místo pro stavbu nového dřevěno-hlinitého hradu. Až do té doby spravovali moravští Přemyslovci znojemský kraj z nedalekého Hradiště sv. Hippolyta. Nový hrad byl obranyschopnější a lépe střežil starou kupeckou cestu, vedoucí z Rakous přes Kraví horu a údolí Dyje na sever. Čestnou pozici uprostřed hradu zaujala hradní rotunda Panny Marie, později sv. Kateřiny s unikátní freskovou výzdobou. V 1. polovině 12. století hrad trpěl spory mezi českými a moravskými Přemyslovci. V té době se zde nacházela mincovna, v níž byly raženy mince znojemského údělného kní¬žectví. Hrad byl rezidenčním sídlem moravských markrabí Konráda Oty a Vladislava Jindřicha, kteří hrad přestavěli do kamenné podoby a zpevnili silnými zdmi a netradiční osmibokou věží (tzv. Loupežnická věž, r. 1892 se zřítila).

Královský hrad na okraji královského města  (13. – 17. století)
Po zániku znojemského knížectví koncem 12. století spravovali hrad purkrabí, později královští hejtmani. Král Přemysl Otakar I. založil na předpolí hradu v letech 1222-12226 první institucionální město na jižní Moravě. Hrad byl místem častých návštěv českých panovníků, kteří tudy projížděli při svých cestách z Čech do Rakous, a místem mnohých diplomatických jednání. Král Jan Lucemburský zde například v roce 1335 provdal nejmladší dceru Annu za rakouského vévodu Otu IV. Veselého. V době husitských bouří byl znojemský hrad pevnou oporou krále a později císaře Zikmunda Lucemburského, který zde v roce 1437 umírá. Od 2. poloviny 15. století je však hrad často panovníkem zastavován a poté zpět vykupován. V letech 1529-1530 zde pobývala královna Marie, vdova po Ludvíku Jagelonském. O pár let později, v době zesíleného tureckého nebezpečí, byl hrad shledán ve velmi špatném stavu, a proto na příkaz moravského zemského sněmu opraven a zesílen. Po potlačení stavovského povstání byl hrad v roce 1621 zkonfiskován zástavnímu držiteli Vilému z Roupova. Po požáru v roce 1630 byl sice jako zemská pevnost částečně opraven, přesto jeho význam a údržba rychle upadaly.

Zrušení a rozdělení hradu  (18. – 19. století)
Koncem 17. století byl znojemský hrad napůl v ruinách. Dekretem císaře Josefa I. z roku 1709 byla zadní část hradu věnována jako léno hrabatům z Deblína. Přední část hradu s rotundou, Loupežnickou věží a maštalemi koupili znojemští měšťané, kteří zde v roce 1720 založili pivovar.
Deblínové nechali starý hradní palác za příkopem zbořit a místo něj v letech 1711 -1721 postavit nový barokní zámek s čestným dvorem obráceným do údolí Dyje. Vstupní sál zámku vyzdobil freskami Jan Michael Fisée (1686 - 1732). Ve špaletách oken jsou zobrazeny portréty českých panovníků a v medailonech pod kopulí habsburští panovníci od 15. století. Postavy žen v kopuli představují Alegorii Svornosti a Slávy zemí Koruny české. Když v roce 1784 hrabě Josef z Deblína zemřel bez mužského dědice, připadl zámek zpět císaři. Inventář byl záhy rozprodán a prázdná zámecká budova pak po celé 19. století sloužila jako občasná kasárna a vojenský špitál.
 
Hrad jako muzeum a pivovar
Mezi roky 1910 až 1922 byla celá budova deblínského zámku adaptována pro výstavní účely městského muzea (dnes ve správě Jihomoravského muzea ve Znojmě). Výroba piva v přední části hradu byla v první dekádě 21. století postupně utlumována a pivovar nakonec odprodán městu (2010). Město Znojmo je tedy dnes vlastníkem celého areálu znojemského hradu.      


Znojemský hrad - 2012

foto  Karel Jakl

Znojemský hrad - pohled z ulice Přemyslovců    


PhDr. Jiří Kacetl, Znojmo 2011

zpátky úvod